Z historie vlašimských pekáren

Pekárna Turek

            Pekařská výroba se v rodině Turkových traduje již od roku 1888. Nejdříve se pekárna nacházela v Dolních Kralovicích. Tuto pekárnu v roce 1926 převzal František Turek. Poté ji v letech 1938 – 1940 kompletně přestavěl. Tehdy obsahoval přízemní domek pekárnu, obchod s koloniálním zbožím a obytné místnosti. Po přestavbě vznikly dva patrové domy, rodinný dům a vedle moderní pekárna. Chloubou a srdcem pekárny byla parní pec, která byla postavená firmou „Josef Brázda“ ( v té době patřila k evropské špičce).

            Komunismus ukončil soukromé podnikání a v roce 1950 pekárnu bez vyrovnání převzala Jednota SD.

            Dalším důležitým dnem pro pekárnu byl den 10. září 1970. Tehdy byla pec naposledy použita a osázena pečivem. Pekárna i ostatní budovy Dolních Kralovic byly do základů srovnány se zemí. Za několik týdnů poté bylo městečko pod třicetimetrovou hladinu vodní nádrže Želivka.

Rodina Turkových se přestěhovala do Vlašimi. Syn Františka Turka, Jaroslav Turek, zůstal v oboru pekařství a pracoval v pekárnách v Benešově. Zavedl zde kontinuální linku na výrobu jemných slaných tyčinek. Po tomto velikém kroku byl jmenován vedoucím provozu.

V roce 1991 provozovnu na jemné slané tyčinky Jaroslav Turek vydražil, avšak živnost prováděl až do roku 2010. V současné době už však kvůli stáří svou činnost ukončil. Mladší příslušníci rodiny měli ambiciózní plány a založili firmu „Turek & spol. s.r.o.“. Zakoupili dům bývalé továrny na obuv téměř v centru města a vybudovali zde zcela novu pekárnu. Pečivo pekli a rozváželi ho k asi stovce dalších obchodníků po Vlašimi, Benešově a okolí. Specifickým pečivem jsou například slané tyčinky nebo koláče s recepturou po babičce. Výrobky od pekárny Turek jsou zásobovány podniky po celé ČR díky obchodním řetězcům, se kterými spolupracuje už od roku 1996.

 

Pekárna Ballaty

Rodina Ballaty žije ve Městě Vlašim již od konce 19. století. Pan Bedřich Ballaty pracoval jako důchodní u Šternberků na zámku v Malenovicích u Zlína. Zde se v roce 1894 oženil s Jůlií, rozenou Úředníčkovou. Spolu měli celkem čtyři děti. Jedním z nich byl dědeček nynějších majitelů, Josef Ballaty. Ten už se narodil ve Vlašimi v roce 1898, protože zde jeho otec pracoval jako důchodní na velkostatku u Auerspergů.pekárna Ballaty

            Josef Ballaty se musel vyučit, a tak se šel učit pekařem. Učila ho rodina Polákova, která měla svou pekárnu ve Vlašimi, v ulici Vlasákova, na náměstí. Po několika letech si Josef vzal za manželku Janu, dceru Polákových. Její rodiče posléze odešli z Vlašimi do Roudnice nad Labem. Josefovi a Janě Ballatym předali jejich pekárnu.

            V roce 1936 koupili pozemky na místě, kde aktuálně stojí pekárna Ballaty. Tehdy ze stála ševcovská dílna. V blízkosti měla malou pekárnu rodina Kruckých. Aby nebyly dvě pekárny blízko sebe, prodali jim Josef s Janou Ballaty pekárnu na náměstí. Ševcovskou dílnu přestavěli manželé Ballaty na novou pekárnu.

            Pekárna začala péct již za 2. světové války. Zřejmě hlavním odběratelem byla Továrna na střelivo[1].

            Pan Josef Ballaty začal v té době péci tyčinky z preclíkového těsta, které balil po pěti do celofánových sáčků. Tyčinkám dal jméno „balatky“. Nejvíce se prodávaly při slavnostech nebo také při sportovních akcích.

Ve druhé vlně znárodňování (cca rok 1953 – 1960) byla pekárna znárodněna. Tuto událost oba těžce nesli.

            Jana Ballaty zemřela v roce 1954 a Josef Ballaty v roce 1962.

            V roce 1991 byla pekárna vrácena do rukou Jaroslava, syna Josefa, a dvěma bratrancům (Michalovi a Tomášovi Ballaty). Ale protože pekařskému řemeslu nerozuměli, rozhodli se, že nemovitost prodají. Novým vlastníkem pekárny se stali manželé Krupkovi.

 

Pekárna Benea

Vznik pekárny Benea sahá až na počátek šedesátých let minulého století. Ve Vlašimi vznikl dne 1. 6. 1960 závod 01 Benešov v budově výkupního podniku. [2]  Byl součástí středočeských mlýnů a pekáren, které mělo sídlo v Kladně.  V této době převzal  závod 01 Benešov řízení 14 mlýnů, 21 pekáren a 7 cukráren.  Pečivo zde bylo zcela jednoduché. Chléb, rohlíky, housky, veky, makovky, loupáky, koláče, vánočky a perník.

Roku 1963 byly všechny mlýny delimitovány, a tak závod zajišťoval pouze pekařskou a cukrářskou výrobu. Nedostatek finančních prostředků znamenal pokles modernizace i pokles výroby.

Po otevření kombinátu v Benešově tvořil závod už jen pět pekáren, protože většina kvalifikovaných pracovníku přešla právě do Benešova.

Od roku 1990 dochází k dalšímu poklesu výroby a odbytu. Příčinou je vznik malých pekáren. Kvůli privatizaci a na základě restituce začala provozovna ve Vlašimi fungovat nezávisle.

Společnost je držitelem certifikátu IFS ( systém hygienické a zdravotní nezávadnosti potravin).

 

                                        Ze seminární práce Michaely Houdkové, Gymnázium Vlašim

[1]     Dříve Sellier & Bellot.

[2]     Blažek Josef a kolektiv, Historie a současnost podnikání na Benešovsku, Vlašimsku, Voticku a Sázavsku, Žehušice 2003.